Tameshigiri 試し切り

historie, bezpečnost a etiketa

Poslední dobou přibývá akcí spojených s praxí tameshigiri – testování technik jednotlivých seků skutečným mečem – shinkenem 真剣. Bohužel se množí případy, kdy lidé praktikující trénink tameshigiri provádějí svou činnost nebezpečným způsobem nejen pro cvičící studenty, ale i pro přihlížející. V tomto článku bych rád upozornil na některé věci, ke kterým by podle mě vůbec nemělo docházet. A pokud k nim dojde, je to většinou dostatečný signál, který nás informuje o kvalitě pořádajícího instruktora, dōjō 道場, atd.

Reihō

Co je vlastně tameshigiri

Tameshigiri je test seku prováděný shinkenem 真剣, tedy skutečným mečem. Ve středověkém Japonsku bylo tameshigiri prováděno z pohledu mečíře za účelem prověření kvality jím vyrobené čepele. Za tímto účelem byla praxe tameshigiri propagována především v období Edo (Edo- jidai 江戸時代). K testování čepelí byli vybíráni jen ti nejzkušenější šermíři, kteří byli schopni provést test způsobem, který by nebyl pro čepel nebezpečný a zároveň díky tomu nebylo možné pochybovat o výsledku provedeného testu.

Pavel Bolf uvádí ve svém článku, že v historii dokonce existovali specialisté, kteří se tomuto oboru věnovali. To bylo proto, že nihontō 日本刀 – japonský meč je vzhledem k náročnosti procesu svého vzniku nákladnou záležitostí. A tak je logické, že ani majitel meče a v žádném případě jeho výrobce, by jistě nebyli rádi, kdyby „jejich“ meč došel při testování k újmě, popř. byl zcela zničen. Tameshigiri se provádělo na různých materiálech, ale také třeba na tělech popravených či odsouzených zločinců. V tomto případě byly určeny konkrétní cíle, které měly různou odolnost, např.:

  • Tabi gata 足袋形 – přeseknutí kotníku,
  • Ō kesa 大袈裟 – šikmý řez od ramene k protějšímu boku,
  • Gyaku kesa giri 逆袈裟斬り – diagonální sek vedený od spodu nahoru,
  • Suihei giri 水平斬り – horizontální sek,
  • Makkō giri 真っ向斬り – vertikální sek od hlavy k rozkroku,
  • Dodan giri 土壇斬り – vetikální sek několika na sobě ležících těl
  • a další.

Jsou i případy, kdy jako materiál k sekání mohly být použity tenké ocelové plechy, ale i například helmice od zbroje.

Nakayama Hakudo testuje meč

Nakayama Hakudo testuje meč

Z pohledu studentů tradičních bojových umění se tameshigiri praktikuje pro ověření si funkčnosti techniky, kvality jednotlivých seků a jejich kombinací. Je to proces, který je nezbytný k růstu schopnosti provádět techniky meče na vyšší úrovni. Je to podobné jako například přerážecí techniky, které jsou praktikovány v rámci tréninku karate-dō 空手道.

Jeden z důležitých detailů, který si hlídáme při samotném seku, je tzv. hasuji 刃筋, což je úhel, pod kterým čepel dopadá na cíl v závislosti na pohybu, který jsme vedli. Správný úhel čepele je důležitý nejen z hlediska správnosti techniky, ale také proto, že při špatném hasuji by mohlo dojít dokonce ke zlomení čepele. Navíc pokud je technika seku správná, je až překvapující, že pro úspěšný sek není zapotřebí fyzické síly.

Během tameshigiri nejde jen o přeseknutí cíle konkrétní technikou, ale o celkový pohyb, načasování a estetické stránky pohybu. Je důležité se soustředit na možnost dalších navazujících pohybů, seků, na jejich kombinaci, atd. Za tímto účelem bylo vytvořeno mnoho variant spojení jednotlivých seků, různé náročnosti, aby se ukázala opravdová dovednost a schopnost jedince.

Obtížnost řezů je výsledkem kombinace tvrdosti materiálu přesekávané makiwary 巻き藁, směru vláken, kvality meče, tenouchi 手の内 – sevření rukojeti meče během seku, hasuji – úhlu ostří a tachisuji 太刀筋 – úhlu seku meče. Při svislé pozici makiwary je nejjednodušším sekem kesa giri 袈裟斬り – diagonální sek seshora dolů. To je samozřejmě způsobeno kombinací úhlu dopadu meče (45°) na vlákna makiwary, používání silných svalových skupin šermíře a také využití gravitace. Dalším z jednodušších seků je diagonální sek zespoda nahoru zvaný gyaku kesa giri 逆袈裟斬り, který je veden ve stejném úhlu 45°, ale působí proti gravitaci, zapojují se odlišné svalové skupiny a pomáhá výraznější rotace trupu šermíře. Třetím nejsnazším sekem je makkōgiri 真っ向斬り – vertikální sek směrem dolů. Podporou tohoto seku je zapojení silných svalových partií a gravitace. Nejtěžším sekem ze zde uvedených čtyř seků je dōgiri 胴斬り – vodorovný sek na svislou makiwaru, který je veden přímo kolmo proti vláknům sekaného materiálu.

K tameshigiri bychom ale rozhodně neměli přistupovat jako k nějaké zajímavé „atrakci“, díky které potěšíme své ego, nebo se předvedeme před přihlížejícími.

Tameshigiri ve školách Nakagawa tozan ryū中川戸山流 a Toyama ryū 戸山流

Tyto školy rozhodně nejsou jedinými styly, ve kterých se tameshigiri praktikuje. Nicméně v osnovách těchto škol má tameshigiri větší prostor z důvodu prověření účinnosti vyučovaných technik. Jednoduše řečeno cílem technik této školy je správná funkčnost seků. Přeci jen Toyama ryū je poslední škola v japonské historii, která své techniky praktikovala na bitevním poli. Nutno ale dodat, že se v poslední době objevuje mnoho lidí i v této škole, kteří se starají pouze o tameshigiri a zapomínají tak na věci, které by měly být součástí tréninku před sekáním, jako jsou základní techniky, tradice, atd. Bez těchto věcí se z této dovednosti stává pouze a jen bezduché přesekávání předmětů, které se lze, pravda, také naučit, ale nikdy nebude mít patřičný přesah a význam, který by bojová umění měla pro své stoupence mít.

„Tameshigiri není cílem, ale dovršením našeho tréninku. Bez ověření si správnosti seku jen slepě víříme vzduch.“

Nakagawa sensei, Praha 2018

Sensei provádí kiriage

Protože Toyama ryū nemá ve svých osnovách mnoho technik, je někdy považována za školu, kde je kladen důraz pouze na soutěže v tameshigiri. Pokud to někdo opravdu takto prezentuje, je třeba si uvědomit, že tato dōjō již rozhodně nejdou v původním směru školy. Často jsou dokonce za účelem tameshigiri upravovány jednotlivé pohyby a techniky. To je ale nepochopení elementárního účelu školy. Tameshigiri je nutné pro kontrolu tōhō 刀法, šermířských dovedností každého studenta. Nicméně se z Toyama ryū nesmí stát sport zaměřený pouze na sekání. Každý student by měl důkladně studovat základy, porozumět teorii a praxi, aby posléze mohl správně vykonávat tameshigiri.

„Když budeme přemýšlet nad další technikou, může se stát, že první techniku nesekneme.“

Nakagawa sensei, Praha 2018 k tématu tameshigiri

Moderní materiál pro tameshigiri

Nejčastěji se za účelem tameshigiri smotávají tzv. igusa 藺草, což jsou speciální travní rohože, do tvaru sloupců. Také se používají goza 茣蓙 (nebo také tatami omote 畳表), což je slaměná vrchní vrstva tradičních rohoží tatami 畳, která je také smotávána do sloupců. Takovýmto sloupcům se říká makiwara巻き藁 (v překladu „srolovaná sláma“) a svazuje se pěti až šesti úvazy obyčejným provázkem. Není vhodné, abyste pro vázání používali vázací plastové pásky, lepenku nebo dokonce slabý drátek. Před samotným sekáním se musí wara na nějaký čas namočit do vody, aby získaly potřebnou pevnost a zároveň nepoškodily čepel meče poškrábáním bočních ploch. Namočená wara prý lépe odpovídá odporu lidského těla. Navíc, podle Pavla Bolfa, pokud není sláma namočená, může u čepelí s minimálním hiraniku 平肉 a tvrdým hamonem 刃文 vylamovat malé zoubky. Makiwary se namáčejí nejčastěji na dobu jednoho dne tak, aby byly celé potopené. Posléze se makiwary upevňují do speciálních stojanů, aby byl trénink seků co nejkvalitnější. Pokud máte možnost, kupujte si nové tatami omote, eliminujete totiž přítomnost případných nečistot, které se objevují ve starých rohožích (prach, kamínky, pásky, spony, atd.).

Jako náhrada za tatami omote, které jsou u nás často velmi nedostatkové, mohou posloužit slaměné plážové rohože. Je to varianta, která ovšem není ideální z hlediska tuhosti materiálu těchto rohoží. Rozměry plážových rohoží jsou menší a tak nejen, že pro výrobu průměrné makiwary použijete více rohoží, ale často je možné na tuto makiwaru provést menší počet seků. Klasické tatami omote jsou daleko pevnější a vyžadují kvalitněji provedený sek. Lidé, kteří často trénují na makiwarách z „plážovek“, pak bývají nemile překvapeni, když sekají tatami omote.

Dalším materiálem, který se používá pro trénink tameshigiri, jsou čerstvé (zelené) bambusové tyče. Vysušený starý bambus je pro tento účel příliš tvrdý a je u něj vysoké riziko poničení čepele. Také je možné omotat okolo bambusové tyče rohož tatami omote, aby cíl znázorňoval kost se svalovou hmotou. Tady je dobré upozornit ty, kteří mají meč s drážkou bōhi 謀樋 a chtěli by sekat bambus. Je tu zvýšené riziko poničení čepele meče. Někteří učitelé, např. Matsuba sensei, zakazují s takovými meči sekat silnější bambusové tyče.

Nasekaný bambus

Jakékoliv jiné materiály jsou pro tameshigiri nevhodné. Dnes se můžete setkat s videi, na kterých účinkující sekají ovoce, zeleninu, další potraviny, maso, atd. Takže pokud nechcete být nazýváni ryōrinin 料理人 – kuchařem, tak se tomuto na veřejnosti (enbu 演武, youtube) raději vyhněte. Dalšími nevhodnými materiály jsou plastové lahve, plechovky, dřevo, atd., kde je značné riziko poškození povrchu čepele meče.

Nicméně přesekávání cílů z jiných než určených materiálů je především z hlediska praxe tradičních bojových umění zcela nevhodné a nedůstojné. Mnoho lidí tomuto nerozumí, nebo nechce rozumět, bohužel to na věci nic nemění. Nenechte se negativně ovlivnit tlakem okolí a nesnažte se budit dojem cirkusových umělců.

Nezapomeňte, že po každém tameshigiri by student měl čepel svého meče důkladně vyčistit!

Tameshigiri na volně stojícím bambusu

Stojan na tameshigiri

Existuje mnoho variant stojanu pro tameshigiri, které jsou specifické nejen k různým tradicím, ale i ke způsobu prováděného seku. Tady si rozepíšeme rozměry běžného stojanu určeného pro jednu stojící makiwaru. K výrobě stojanu jsou použity dřevěné trámky čtvercového průřezu o šířce 10 x 10 cm. Délka nohou je 60 cm (2 shaku 尺) a stejně tak i délka středového sloupce je 60 cm. Nohy mohou být podloženy a tak celková výška stojanu může být 72 cm. Dřevěný kolík je v nejširším místě o průměru 2,5 cm a jeho hrot vyčnívá cca 14 cm nad stojan.

Stojan by měl být vyrobem z tvrdého dřeva, aby byl co nejvíce stabilní. Kovové komponenty mohou být použity pouze k připevnění středového sloupce na nohy stojanu. Rozhodně by se neměl kov nacházet v místě, ve kterém by při špatném provedení seku jej mohla zasáhnout čepel meče.

V případě rozměrů osobního stojanu by se ideálně měl stojan přizpůsobit výšce postavy šermíře.

Vhodný meč pro tameshigiri

Ne každý meč je vhodný pro praxi tameshigiri. Jak tedy poznat vhodný meč. Jedním z určujících faktorů je bohužel samotná cena meče. V této oblasti zcela platí pravidlo, že „cena odpovídá kvalitě“. Dnes se dá japonský meč nebo spíše jeho napodobenina pořídit již od 800,- Kč (o těch levnějších se ani bavit nebudeme). Tyto meče by rozhodně nikdy neměly podstupovat tameshigiri. To jsou meče, které konstrukcí či materiálem neodpovídají tradičnímu shinkenu 真剣. Většinou se tyto meče dají koupit na tržnicích či na internetu za neuvěřitelně nízkou cenu. A i přes tak nízkou cenu se vás prodávající snaží přesvědčit, že je meč vyroben z vysoce kvalitního materiálu a dokonce je u něho někdy uvedena popiska „určen pro tameshigiri“. Skutečná kvalita těchto mečů je ve skutečnosti velice nízká. A je tedy třeba si uvědomit, že takovéto meče mohou být nebezpečné. Některé z těchto mečů vyrobených v Číně nemají dokonce homogenní čepel s řapem. Místo toho je k čepeli navařena závitová tyč, skrze kterou je pomocí matice upevněna rukojeť meče. Místo sváru tak může kdykoli prasknout a uvolněná čepel pak může kohokoli vážně zranit. Pokud se někomu tyto meče líbí (ani tomuto moc nerozumím), musí pochopit, že nejsou určeny pro trénink a určitě ne pro tameshigiri. Jejich místo je někde na stěně.

Cena nejlevnějších mečů, které se dají „použít“ pro praxi tameshigiri, začíná někde okolo 8.000,- Kč. Rozhodně to nebude japonská čepel. Japonské meče jsou velice drahé. Nově vyrobený meč nízké úrovně bude stát v Japonsku okolo 100.000,- Kč. A naopak cena kvalitních mečů poroste klidně hodně nad 500.000,- Kč.

Někdy se mě lidé ptají, zda je vhodné používat pro tameshigiri historické originály. Víte, já jsem zastánce toho, že by věci měly fungovat za svým účelem. Tudíž nevidím žádný problém v praxi s historickým mečem. Na druhou stranu, nechápu, když vidím majitele drahých mečů, které mají svou historii, jak je ničí často bohužel neodborným zacházením. Navíc staré tsuky 柄 se stávají s věkem křehkými a mohou se rozbít.

Podle čeho si teda meč vybrat. Tady použiju text Pavla Bolfa:

„Při výběru meče by si měl jeho budoucí majitel uvědomit, co od své zbraně očekává a k jakému účelu ji bude používat. Začneme u konstrukce čepele. Většina začátečníků chce meč lehký, ostrý a zároveň velmi odolný. To je však trochu v rozporu. Čepele užívané ve válkách měly velmi mohutnou kostru, zejména zaoblení ploch tvořící břit (hiraniku). Tyto plochy mají tvar čočky. Čím je břit vypouklejší, tím je i odolnější k vylamování zoubků. Nepůsobí však tak ostře, jako meč s nepatrným hiraniku. Ten sice řeže jako břitva, ale je náchylný k vylomení ostří. A samozřejmě i váha obou variant je značně rozdílná.“ Dále pokračuje: „Bez rozdílu na kvalitu a cenu meče je důležité mít na paměti, že čepel zlomit, vylomit zub, ohnout čepel, či jinak poškodit jde u každého meče. Čepele jsou určeny původně k sekání (řezání) masa, ne na kácení lesa nebo sekání železných prutů. Čepele vyrobené tradiční technologií je obtížné zlomit (ne nemožné), při neodborném seku se spíše ohnou (může dojít k prasknutí v oblasti hamonu). Ohnuté ale jinak nepoškozené čepele je možné narovnat. U čepelí z monogenní ocelí ale vždy existuje riziko jejich zlomení. To je nejvyšší u čepelí kalených v plném profilu (zakalení celé čepele). Meče kalené na hamon (kalená je jen linie ostří) jsou k zlomení náchylné mnohem méně. Zde však záleží na každém jednotlivém kusu. Proces kalení na hamon je složitý, a i následné popouštění je nesmírně důležité. Záleží tedy jen na výrobci jak kvalitní čepel je schopen vyrobit. U nepřekládaných čepelí tak je značnou výhodou jejich mohutnost. Silnější čepel je schopna odolat většímu zatížení než čepel subtilní.“

Ještě bych se chtěl zastavit u používání mečů se speciálně upraveným tvarem čepele právě za účelem tameshigiri. Tyto meče snadno sekají makiwary a dokáží „odpustit“ mnohem více chyb a „dovolí“ mnohem složitější seky bez jinak potřebné praxe. Nicméně v případě kontaktu s oponentovou zbraní či s lidským tělem by rozhodně neobstály. Tady je důležité si ujasnit skutečný důvod naší praxe v bojových uměních. Jde nám o to, abychom udivovali naše okolí, nebo o skutečnou praxi tradičních japonských bojových umění? Pokud je to praxe tradičních umění je třeba cvičit techniky tameshigiri s mečem s tradiční konstrukcí a tvarem.

Kdy začít s praxí tameshigiri a na co si dávat pozor

To samo sebou nejde říci obecně. Každá škola, dokonce i každý instruktor, se bude na to dívat trochu jinak. Osobně si myslím, že nežli si student začne myslet na tameshigiri, měl by mít již něco odcvičeno. Tím nemyslím vyzkoušet si jednou dvakrát daný pohyb, ale mít za sebou měsíce pilného nácviku základních seků (suburi 素振り), technik japonského šermu. To je důležité nejen z důvodu bezpečnosti, ale i praktického učení. Dle mého sekání makiwar bez techniky nemá smysl. Tameshigiri je jen jeden z aspektů japonského šermu a mělo by být prováděno jako vyústění/ověření tréninkového procesu, který poskytne zpětnou vazbu o účinnosti seků.

Od svých přátel jsem měl možnost slyšet příběh o jednom instruktorovi japonského šermu, který, asi z důvodu, aby byl populární nebo zajímavý v okruhu svých příznivců, půjčoval meč lidem bez předešlé tréninkové praxe, aby si mohli vyzkoušet tameshigiri. Dle mého je to zásadní nepochopení cíle tameshigiri. Ještě jednou, tameshigiri není atrakce pro kamarády, ale část tréninku japonského šermu s reálnou zbraní. Rozhodně je to velice neseriózní a nezodpovědné ze strany instruktora, který něco takového umožní. Nebo před časem jsem viděl jedno z mnoha videí, na kterém instruktor natáčí svého malého syna při tameshigiri, kdy chlapec není schopen sám ani udržet meč a tak jsou jeho ruce vedeny otcem, aby se mohli na internetu pochlubit cool videem. Je zázrakem a je jen dobře, že se v takovýchto případech ještě nic nestalo. Nicméně tak to vypadá, když se z věci, která by měla sloužit pro osobní rozvoj, stane snaha o zviditelnění se za každou cenu. To jde proti myšlence studia tradičních japonských disciplín.

Vraťme se k tomu, kdy začít se sekáním. Standardně by to mělo fungovat tak, že je student veden svým instruktorem/učitelem, který jej přes poctivý trénink základních technik dovede k tameshigiri, při kterém jej stále pečlivě kontroluje a upozorňuje na nedostatky. Pokud je někdo samouk, asi to také časem půjde, ale přeci jen bych doporučil lidem, kteří chtějí studoval budō 武道/ bujutsu 武術, aby navštívili některé dōjō 道場 toho kterého bojového umění. Je přece logické a efektivní učit se od zkušenějších.

Během tameshigiri se vyžaduje znalost a schopnost správného držení zbraně, odhad vhodné ma-ai 間合い – vzdálenosti, zachování patřičného klidu a chování, přesnost směru, úhlu seku a vytvoření dostatečné energie pro přeseknutí cíle. Podle čistoty, přesnosti místa dopadu a úhlu seku můžeme posoudit, jak jsme zvládli, nebo nezvládli svou zbraň. Skutečnou výzvou pro tameshigiri je přesnost, čistota a úhel seku!

Při praxi tameshigiri je potřeba ve všech secích dbát na již zmíněné správné tenouchi, hasuji, tachisuji, tai sabaki 体捌き – práci tělem a ne rukama, kamae 構え – postavení těla a ma-ai 間合い – vzdálenost. Na začátku praxe je mnohem lepší napřed ke stojanu přijít již v chūdan no kamae 中段の構え, odměřit si správnou monouchi no ma-ai 物打の間合い – posledních 20 cm čepele, pak se v klidu postavit do jōdan no kamae 上段の構え a s mírným nakloněním na stranu teprve provádět třeba sek způsobem kesa giri 袈裟斬り.

Pokročilí studenti by měli pracovat na technikách prováděných rovnou z battō 抜刀 – tasení. U těchto technik je mnohem obtížnější správné načasování pohybu, zvládnutí ma-ai, hasuji, tachisuji, kamae atd. Při každém seku se soustřeďte na to, abyste to nepřeháněli s nápřahem meče před samotným sekem. V horních secích je čepel jen 45° a maximálně může spadnout až do vodorovné pozice. Také se snažte dosekávat těsně za makiwaru. Tím prokážete dobré ovládání svého meče. U tameshigiri jde o to, jak to useknete a ne, že to useknete nebo hůře urazíte. V tameshigiri jde především o perfektní zvládnutí kihon waza 基本技 – základních technik či pohybů v kombinaci se správným úhlem seku.

„Při tameshigiri je nejdůležitější správná vzdálenost a potom hasuji – úhel čepele meče shodný s dráhou seku. Pokud nebudete mít správné hasuji, neprovedete dobrý sek.“

Nakagawa sensei, Praha 2018

Pokud nemáte ještě svůj meč, cvičte techniky seků s bokkenem 木剣, dřevěným tréninkovým mečem. Je dobré si pořídit kvalitní boken, který vydrží i hrubší zacházení, ale hlavně bývá svou vahou těžší než levné varianty. Pro náročnější trénink seků můžete využít tzv. suburitō 素振り刀, dřevěného mohutného tréninkového „meče“. Mnoho japonských učitelů trénuje se suburitō, které spíše než meč připomíná pražec, který je na jednom konci upraven do tvaru rukojeti meče. Přesto, že síla seku vychází z pohybu našeho centra, trénink s takovouto pomůckou dokáže výrazně posílit potřebné svalové partie předloktí a ramen, jejichž dobrá kvalita výrazně pomáhá účelu a pro každého šermíře je důležitá.

Když se již ve svém tréninku dostanete k tameshigiri, začínejte postupně od těch nejjednodušších seků k těm složitějším. Vydržte u základních technik dostatečně dlouhou dobu, abyste si je opravdu osvojili. Jejich správné zvládnutí vám pomůže v praxi složitějších technik. Zároveň mějte vždy při provádění tameshigiri na paměti bezpečnost nejen svou, ale i svého okolí. Nikdy byste neměli nikoho ohrozit. Zkontrolujte si, zda ve směru vašeho seku nestojí nikdo další, aby jej nezranila část čepele, v případě jejího upuštění či zlomení. Uvědomte si, že vždy ponesete zodpovědnost za zranění, které způsobí váš meč. Nejhorší je myslet si, že mně se taková věc jako upuštění meče stát nemůže. Na druhou stranu názory, že cvičení s ostrým mečem je nebezpečné, jsou neopodstatněné!

Než začnete se samotným sekáním, vždy se ujistěte, že máte mekugi 目釘 (kolíčky) v dobrém stavu. Poškozené či uvolněné kolíky je třeba ihned vyměnit. Ujistěte se, že tsuka-ito 柄糸 (oplet rukojeti) je těsný a že tsuka 柄 meče je pevná a v dobrém stavu. Neustále myslete na to, že pracujete se skutečnou zbraní, a když uděláte chybu může meč zranit vás nebo někoho jiného.

Původní tameshigiri bylo provozováno vynikajícím šermířem za účelem otestování kvalit meče na lidském těle. Tohle mělo velkou váhu a obřadnou ceremonii na počest např. meče, mistra i použitého těla nebo ještě žijící oběti (nešlo o hloupé rozcupování lidského těla!). I dnes bychom měli mít tohle na paměti a při tameshigiri se chovat jako civilizovaní lidé a zdržet se všech hloupých projevů zacházení s mečem atd. Jak říká Nakagawa sensei, bez zanshin 残心 není správného tameshigiri, ale jen hloupého máchání mečem! Nejde o to, že to usekneme, ale jde o to, jakým způsobem to usekneme!

Jak se chovat při tameshigiri

Pro tameshigiri je dobré dodržovat některé zásady a pravidla chování, které jsou součástí praxe v naší škole pod vedením Nakagawa senseie.

V první řadě platí, že ten kdo seká, nesahá na mokrou makiwaru. K tomu jsou určeni další studenti, kteří připravují a upravují prostředí pro trénink tameshigiri. Není dobré, aby člověk, který seká, měl mokré ruce a mohlo tak dojít případně i k vyklouznutí meče.

Odseknuté kousky prosím neodkopávejte nohou.

Pokud během seku vyhodíte makiwaru ze stojanu, ustupte vzad, sklopte špičku meče dolů k zemi a nechte někoho, aby umístit makiwaru zpět na stojan. Měli byste se před sekáním domluvit, kdo bude co zajišťovat. Určitě není vhodné, abyste po neúspěšném seku na někoho ukazovali svým mečem, aby vám pomohl.

Pokud se vám nepodaří provést sek správně, neměli byste dávat najevo emoce. Berte vše jako zkušenost a vaše mysl by se měla soustředit na analýzu chyby nebo na následující sek.

Po ukončení tameshigiri si vyčistěte meč. Tím myslím na konci lekce, ne hned po každém seku. Samozřejmě pokud je po seku na vaší čepeli nějaká výrazná nečistota, je třeba ji dát pryč před uklizením do sayi 鞘. Používejte k tomu třeba připravený papírový ručník, kterým otřete čepel meče. Některé školy doporučují vyčistit si takto čepel po každé provedené technice tameshigiri, před nōtō 納刀, zasunutím čepele do pochvy. Popravdě si myslím, že to není třeba, že to stačí opravdu až na konci tréninkové lekce, ať tím nezdržujete keiko 稽古. Ostatně to není vidět ani u Nakagawy senseie.

Během čištění meče nezapomeňte na potažení čepele olejem z kamélie, aby nedošlo k následnému rezivění ostří. Také poklepejte koiguchi 鯉口 (ústím sayi) o své stehno, aby mohly vypadnout případné úlomky ze sayi.