Historie školy

Mistrův mon

Historie školy Nakagawa tozan ryū vychází především z tradice školy Toyama ryū, která je jednou z mladších škol japonského šermu. Její vznik je datován rokem 1925, nicméně techniky této školy byly převzaty z jiných tradičních škol, jejichž historie sahá daleko do minulosti. Pojďme se na to podívat trochu podrobněji.

Okolo roku 1873 byla založena vojenská akademie v Toyamě pod názvem Rikugan Toyama Gakkō. Tato instituce vznikla za účelem vzdělávání nových poddůstojníku a důstojníků moderní císařské armády Japonska. V učebním plánu byl tehdy i výcvik v oblastech kenjutsu (boj s mečem), jūkenjutsu (boj s bajonetem), tantōjutsu (boj s nožem), vojenské střelby, ale třeba i vojenské hudby. Půda této akademie byla prostředím, ve kterém vznikly specifické dovednosti šermu, které dnes známe pod názvem Toyama ryū battōjutsu.

Umění japonského šermu bylo tehdy v učebních osnovách akademie nazýváno guntō no sōhō a obsahovalo pět základních, velmi jednoduchých forem, a také techniky tameshigiri, tedy techniky, během kterých student přesekává slaměné cíle. Ve 20. letech 20. století převládl názor, že vojenský meč by měl být vyráběn moderními technologiemi na strojích v továrnách, následně vydáván důstojníkům a měl být vytvořen systém technik s cílem usnadnit použití na bojišti.

Morinaga Kiyoshi, který byl na vojenské akademii ředitelem kenjutsu konkyu-kai a jedním z hlavních instruktorů šermu, požádal v roce 1925 o pomoc při vytváření nových osnov šermu významného šermíře té doby jménem Nakayama Hakudō, který byl v pořadí 16. sōke (představitelem) jedné z větví tradiční školy šermu Musō jikiden eishin ryū. Hakudō sensei zároveň studoval školy Ōmori ryū a Hasegawa eishin ryū. Právě díky zkušenostem Hakudō senseie má pozdější styl Toyama ryū své kořeny v předních tradičních starých školách koryū tōhō, tedy klasických školách šermu. Výsledkem spolupráce s Hakudō senseiem bylo vytvoření jednoduchých šermířských technik, které zdůraznily nejdůležitější body tasení a seků tak, aby i důstojníci bez zkušeností s kenjutsu získali základní schopnosti, které by mohli využít na bitevním poli.

Nakayama Hakudō testuje meč

Na rozdíl od mnoha jiných škol šermu té doby byly všechny techniky v Toyama ryū vyučovány pro využití ve stoje. Žádná z forem nezačínala ze seiza, japonského sedu na patách. A navíc tento styl kladl důraz na praktikování tameshigiri, jednoduše všechny procvičované techniky byly testovány formou sekání slaměných a bambusových cílů. Je třeba mít neustále na paměti, že tento styl byl vytvořen pro bojiště. Proto se mohou zdát jeho techniky velice strohé. Nicméně nejdůležitějším faktem na bitevním poli a v Toyama ryū bylo získat dovednost účinně a co nejdříve zasáhnout nepřítele, nebo v lepším případě jej rovnou zabít. Tím, že byl tento styl vystavěn k využití ve válce, objevuje se v technikách jen slabý moment překvapení. To je dané tím, že v bitvě většinou vidíte, jak se k vám prostorem nepřítel přibližuje. V takovém případě se většinou střetne hrubá síla s hrubou silou. Zdá se, že bojovou filozofií Toyama ryū byla přeseknout nepřítele při prvním kontaktu, ideálně rovnou z tasení. Tokutomi sensei, jeden z nejpokročilejších studentů Morinagy senseie, na svých trénincích vždy kladl veliký důraz na silné a rychlé techniky tasení, které považoval pro svou školu za zásadní. Toyama ryū pojmenovala svůj styl battōjutsu, aby tak poukázala na hlavní náplň školy.

Morinaga sensei později upravil vybrané techniky tak, aby definitivně aktualizoval původní učební plán kenjutsu, a byly tak vyučovány techniky poplatné modernímu duchu válečnictví. To vše vedlo k tomu, že byl následně Morinaga sensei považován za „otce“ toyamského šermu.

Toto je přehled technik toyamského battōjutsu:

  • kiso iai – základní pohyby
  • hon iai – osm původních forem
  • happōnuki – osm základních forem
  • kumitachi – cvičení s partnerem
  • tameshigiri – sekací test

Jak sami vidíte, množství vyučovaných technik v této škole není veliké. Hlavním cílem výcviku bylo rychlé osvojení si těchto pohybů a schopnost jejich bojového využití.

V roce 1939 byl do toyamské akademie přijat tehdy mladý Nakamura Taizaburo, který se později stal dalším z instruktorů umění šermu a také jedním z hlavních propagátorů školy Toyama ryū a battōjutsu nejen v Japonsku, ale i zahraničí.

V období po 2. světové válce byla císařská armáda rozpuštěna a z vojenské akademie v Toyamě se stal americký tábor Zama. V tomto období navíc bylo v Japonsku zakázáno praktikovat jakékoliv bojové umění, a s tím samo sebou i umění šermu. A tak učení Toyama ryū přežívalo pouze v uzavřených skupinkách studentů, které byly vedené několika bývalými instruktory a důstojníky. Po zrušení zákazu praktikování bojových umění, ke kterému došlo v roce 1952, se sešli tři hlavní instruktoři toyamské akademie, kteří získali právo na výuku stylu – Morinaga Kiyoshi, Nakamura Taizaburo a Yamaguchi Yuuki – ve snaze obnovit výuku tohoto stylu šermu. Bohužel, nenašli shodu ve svých představách o osnovách a směřování výuky, a tak vznikly tři hlavní linie této školy. Ty v různých mírách přizpůsobily cvičení pro civilní a tradiční bojová umění, třeba i tím, že přijaly pro svou praxi tradiční keiko-gi a hakamu (do té doby totiž tomu tak nebylo). Techniky a interpretace, které tři instruktoři učili, se postupně rozcházely a navzdory pokusu sjednotit je standardizací technik nebyl dosažen žádný konsensus. Toto jsou zmíněné tři organizace stylu Toyama ryū:

  • Dai nippon toyama ryū iaidō kai Morinagou Kiyoshim s centrem v Ōsace
  • Zen nihon toyama ryū iaidō renmei založená Nakamurou Taizaburoem s centrem v Yokohamě
  • Nihon toyama ryū iaidō so-renmei založená Yamaguchim Yuukiem s centrem v Sapporu

Každá z těchto organizací byla autonomní a zachovala nebo postupně vytvořila vlastní soubor forem. Všechny federace školy Toyama ryū jsou dnes řízeny osobou, která je držitelem titulu kaichō – předseda.

Pojďme se dál věnovat historii školy. Po roce 1952 bylo uspořádáno mnoho seminářů toyamského battōjutsu a tameshigiri. Mnohdy na tyto akce přicházeli studenti/instruktoři jiných stylů, aby se seznámili s technikami a provedením tameshigiri, které je v této škole hodně využívané, a posléze jej tak mohli zařadit do svého tréninku či umění. Další skupinkou byli studenti, kteří cvičili Toyama ryū proto, aby se mohli účastnit soutěží.

Je pravděpodobné, že v těchto dobách, kdy se utvářely / systematizovaly osnovy moderní Toyama ryū, se techniky učily v různých podobách. To mělo za následek rozdílné prezentování základních technik dle toho, jakých seminářů se daný instruktor zúčastnil. V jednotlivých dōjō se proto studenti učili různé formy Toyama ryū.

Dnes je běžné, že Toyama ryū cvičí studenti i jiných stylů japonského šermu, anebo celkově jiných bojových umění. Často je to proto, aby studenti jiných škol zařadili do svého tréninku styl, který je zaměřený na plně funkční techniky meče a mohli své pohyby testovat formou tameshigiri. Dalším důvodem může být skutečnost, že Toyama ryū neobsahuje příliš velké množství technik, a tak je možné tuto školu praktikovat i při studiu jiného stylu.

Nicméně aby bylo možné správně pochopit teorii a aplikaci technik japonského šermu, je potřeba jej doplnit o další rozsáhlé studium této problematiky. To je také důvodem, proč většina japonských učitelů Toyama ryū doplňuje svou výuku o další techniky a pozměňuje tak své umění.

Nakagawa sensei je zatím asi posledním ze studentů/učitelů původní Toyama ryū, který si založil vlastní styl, pojmenovaný Nakagawa tozan ryū, přičemž termín tozan je jiné čtení pro znaky toyama. Je tak patrný odkaz na školu Toyama ryū, jejíž techniky jsou základním stavebním kamenem školy.

Pan Nakagawa Kinji studoval techniky Toyama ryū v Tokutomi dōjō pod Tokutomim Tasaburoem. Tasaburo sensei, jak už jsme tady zmiňovali, byl studentem Morinagy senseie a byl zastáncem studia a praxe nezměněné původní formy toyamského battōjutsu. Nakagawa sensei po odchodu z Tokutomi dōjō do Kumamota pokračoval ve studiu a tréninku tohoto stylu. Postupem času do něj vnesl další techniky – shihō giri – techniky do více směrů, přidal techniky s kodachi – krátkým mečem, s nitō – dvěma meči a přidal další techniky kumitachi – cvičení s partnerem. Je to dnes také jediná škola, která praktikuje v nezměněné formě první techniku happō nuki – kiri age přímo provedené z tasení. Jedním z hlavních cílů školy je zachování původních technik tak, jak je vyučoval Morinaga sensei a šíření tradiční japonské kultury.

v Tokutomi Dōjō

A právě škola Nakagawa tozan ryū má v ČR nejdelší tradici právě díky pravidelným několikaměsíčním návštěvám Nakagawa Kinji senseie. Nakagawa sensei se během svých návštěv snažil a stále snaží o předání technik battōjutsu. Nejprve seznamoval studenty se školou Toyama ryū, ale dnes se soustředí pouze na techniky školy Nakagawa tozan ryū.

Začátkem roku 2019 došlo k přejmenování názvu školy z Nakagawa tozan ryū na Nakagawa ryū battōjutsu 中川流抜刀術 na přání Nakagawy Kinji senseie z důvodu výraznějšího odlišení se od moderních směrů Toyama ryū, které se rozhodly jít cestou sportovního šermu bez výraznější vazby na tradiční budō.
Škola Nakagawa ryū battōjutsu si dává za cíl šíření původních forem Toyama ryū tak, jak je vyučoval Morinaga sensei, Tokutomi sensei a rozšiřuje je o další tradiční bojové formy za účelem jejich zachování další generaci.

V ČR je mnoho lidí, kteří se prezentují jako studenti Nakagawa senseie, ale ne všichni jsou skutečnými studenty. Seznam oficiálních dōjō najdete na těchto webových stránkách.

Nakagawa sensei vysvětluje správné provedení techniky dō giri během Tai-Kai v roce 2018.