Japonský meč, neboli nihontō 日本刀, je pro mnohé symbolem japonských tradičních bojových umění, jenž před mnoha lety praktikovali samurajové a ninjové. Nicméně japonský meč je také kvalitní chladná zbraň, umělecký předmět, řemeslný zázrak a historicky cenný artefakt. Pro japonce je však především symbolem. Symbolem japonské tradiční kultury jako takové a symbolem celé země.
Japonský meč můžeme rozdělit z mnoha pohledů. Pro odborníky je důležité hledisko období.
Rozdělení japonských mečů dle historického původu:
- Jokotō 上古刀 – starověké meče (před rokem 700)
- Kotō 古刀 – staré meče (964 – 1596)
- Shintō 新刀 – nové meče (1596 – 1780)
- Shin-shintō 新々刀 – nové-nové meče (1781 – 1876)
- Gendaitō 現代刀 – moderní meče (1877 – 1945)
- Shin-gendaitō 新現代刀 / Shinsakutō – nově vyráběné meče (1953 – dosud)
Existuje také rozlišení podle historické a umělecké kvality meče. Takové meče získávají certifikát o jejich hodnotě, který vydává NBTHK (Nihon Bijutsu Token Hozon Kyōkai (日本美術刀剣保存協会) a má od roku 1980 tyto úrovně:
- Hozon (předmět hodný ochrany)
- Tokubetsu hozon (velmi vhodný k ochraně)
- Juyō tōken (významná práce)
- Tokubetsu juyō (velmi významná práce)
- Juyō bunkazai (významná kulturní hodnota)
- Kokuhō (národní poklad)
V České republice se odborným studiem japonského meče zabývá Nihonto Kenkyukai – Společnost pro studium japonského meče
