Nihontō

Japonský meč, neboli nihontō 日本刀, je pro mnohé symbolem japonských tradičních bojových umění, jenž před mnoha lety praktikovali samurajové a ninjové. Nicméně japonský meč je také kvalitní chladná zbraň, umělecký předmět, řemeslný zázrak a historicky cenný artefakt. Pro japonce je však především symbolem. Symbolem japonské tradiční kultury jako takové a symbolem celé země.

Japonský meč můžeme rozdělit z mnoha pohledů. Pro odborníky je důležité hledisko období.

Rozdělení japonských mečů dle historického původu:

  • Jokotō 上古刀 – starověké meče (před rokem 700)
  • Kotō 古刀 – staré meče (964 – 1596)
  • Shintō 新刀 – nové meče (1596 – 1780)
  • Shin-shintō 新々刀 – nové-nové meče (1781 – 1876)
  • Gendaitō 現代刀 – moderní meče (1877 – 1945)
  • Shin-gendaitō 新現代刀 / Shinsakutō – nově vyráběné meče (1953 – dosud)

Existuje také rozlišení podle historické a umělecké kvality meče. Takové meče získávají certifikát o jejich hodnotě, který vydává NBTHK (Nihon Bijutsu Token Hozon Kyōkai (日本美術刀剣保存協会) a má od roku 1980 tyto úrovně:

  • Hozon (předmět hodný ochrany)
  • Tokubetsu hozon (velmi vhodný k ochraně)
  • Juyō tōken (významná práce)
  • Tokubetsu juyō (velmi významná práce)
  • Juyō bunkazai (významná kulturní hodnota)
  • Kokuhō (národní poklad)

V České republice se odborným studiem japonského meče zabývá Nihonto Kenkyukai – Společnost pro studium japonského meče